ZAKLADATELÉ SKAUTINGU

 Robert Bade – Powell


Zakladatel skautingu v Anglii Robert Baden-Powell, celým jménem Robert Stephensen Smyth Baden-Powell, se narodil 22. února 1857 v Lond

ýně, kde prožil i své dětství. Jako malý chlapec pozoroval zvířata v přírodě a naučil se poznávat stopy zvěře.

V devatenácti letech se stal příslušníkem jezdeckého pluku v královské armádě. Sloužil v Indii, Afghanistánu, Slovinsku a Chorvatsku. V roce 1895 byl převelen do Afriky. Ze zkušeností, které načerpal v bojích, použil to nejlepší pro výchovu chlapců v nové organizaci.

V roce 1910 odešel z armády, aby se mohl plně věnovat skautingu. O čtyři roky později využívá příběhy Mauglího pro výchovu mladších skautů - vlčat. V 

roce 1917 připravil program pro starší skauty - rovery.

8. ledna 1941 umírá v africké Keni. Tři miliony skautů převzali jeho poselství: „Pro vás mladé život začíná. Noste vždy pochodeň lásky a bratrství, kterou jsem rozžal. Bůh vám žehnej.“  

 

 

 

Olave Baden - Powellová


Narodila se 22. února 1889 jako třetí dítě v bohaté rodině. Tatínek po ukončení studia v Cambridgi dostal od otce úkol řídit pivovar, což naprost

o odporovalo jeho povaze - byl milovníkem poezie a umění vůbec. Po deseti letech úspěšného řízení podniku výhodně pivovar prodal a věnoval se jen svým koníčkům. Matčina rodina měla z jedné strany šlechtické předky, ale zchudla, takže maminka než se vdala, pracovala jako guvernantka. Po celý život si pečlivě psala deník. Lady B.-P. z něho cituje ve svém životopisu celé pasáže.

Často se dohadujeme, jaké je to vlastně jméno - Olave. Zde se projevila otcova láska k severským ságám. Pro chlapce si přál jméno Olaf, dcera byla

 tedy Olave. Tatínek měl ještě jednu zvláštnost: nevydržel dlouho na jednom místě, proto se rodina často stěhovala. Když konečně v roce 1908 koupil vlastní dům, byl to sedmnáctý domov pro Olave.

V lednu 1912 doprovázela svého otce na cestě na Jamajku. Bylo jí 23 let. Cestou se na lodi seznámila a tajně zasnoubila s pětapadesátiletým Robertem Baden - Powellem, zakladatelem skautské organizace. Když Baden - Powell ukončil svou cestu za skauty v USA, Japonsku, na Novém Zélandě, v Austrálii a Jižní Africe a vrátil se domů, oznámili v září své zasnoubení a 30. 10. 1912 měli svatbu.

Za první světové války, v letech 1914 - 1918, se skauti i skautky velice osvědčili. Olave měla dvě malé děti, a přesto odjela do Francie a podílela se na práci v útulku pro vojáky. V roce 1916 ji zvolili náčelní anglických skautek. Předtím prošla nejrůznějšími nižšími funkcemi. Za rok se jí narodilo třetí dítě. Později manželé Baden - Powellovi pečovali i o tři osiřelé neteře, vychovávali tedy šest dětí.

Po návratu do vlasti se hned zapojila do práce. V přeplněných vlacích jezdila do vybombardovaných měst a povzbuzovala skautky, aby si nezoufaly a pomáhaly, kde mohou. Konečně přišel rok 1945. Ještě před koncem války se vypravila na kontinent a navštívila Francii, Švýcarsko, Itálii, Lucembursko, Belgii. Po uzavření příměří pokračovala v návštěvě dalších zemí a vrátila se až počátkem podzimu. Celý její život byl naplněn cestami, při nichž několikrát objela svět. Československo ji přivítalo v roce 1946. Měla zájem o organizaci ve všech zemích. V roce 1973 vydala svůj životopis. Lady Baden - Powellová zemřela na vážnou nemoc 25. 6. 1977 a byla pochována v Keni.

 

 

Agnes Baden - Powellová

 

Byla sestrou zakladatele skautingu. V roce 1910 pomáhala založit skautskou organizaci pro holky a to po téhle příhodě:

Když se v Anglii konalo první setkání skautů, mezi chlapci se objevila i skupina dívek v zelených sukních a košilích s píšťalkami, a dokonce i skautskými klobouky a opasky. Zakladatel skautingu se jich ptal: ,, A kdo jste vy?,, ,, My jsme přeci skautky!,, odpověděly dívky. On říkal: ,,Ale vždyť žádné skautky nejsou.,, Na to mu dívky bez rozmýšlení opáčily: ,,Samozřejmně že jsou. Podívejte se na nás!,,

 

Proto zakladatel poprosil svou sestru, aby založila skautské hnutí pro holky. Celý život pracovala pro skautky velmi obětavě, později ji začala pomáhat i manželka zakladatele.

Antonín Benjamín Svojsík

 

Byl v pořadí druhým ze čtyř synů Antonína Svojsíka, okresního tajemníka ve Dvoře Králové, a jeho manželky Ludmily, rozené Havlíkové. Otce ztratil. Když mu byla tři léta a nejmladšímu bratru Gustavovi tři měsíce. Ovdovělá matka pobírala 72 krejcarů denní penze. A tak snadno pochopíme, že musel Toník a jeho bratři od mládí shánět krejcárky, aby zahnali bídu s nouzí.

V roce 1888 vstupuje Svojsík jako primánek do smíchovského gymnázia, odkud přestupuje po absolvování kvarty na učitelský ústav, který ukončil maturitou s vyznamenáním v roce 1896. Učitelskou dráhu nastoupil na obecné škole ve Slivenci (dnes součást Prahy 5), kde působil 4 roky.

Již jako klučík byl pohybově nadán, pěstoval sport, turistiku, chodil do Sokola, a proto nepřekvapí, že si svoji učitelskou aprobaci rozšířil o tělocvik, jemuž vyučoval od r. 1901 na žižkovské reálce a později na gymnáziu v Křemencově ulici v Praze. Byl odborně angažován v Sokole a ve svých 23 letech se stal náčelníkem Jungmannovy župy.

Svojsík měl zvučný, kultivovaný hlas a jako člen Pěveckého učitelského kvarteta, přejmenovaného později na České pěvecké kvarteto, procestoval s ním mnoho zemí. V letech 1905/1906 podnikli dokonce cestu kolem světa. Antonín byl nejmladším členem kvarteta, a proto si k svému jménu přidal umělecké jméno Benjamin.

Na svých cestách světem se zajímal o tělesnou výchovu, sport, o organizaci školství, a zejména o péči o děti a mládež v době mimo vyučování.

S houževnatostí jemu vlastní ověřoval si únosnost doporučovaných doplňků tělocviku hned na jaře 1911 a na rozdíl od všech ostatních se rozhodl seznámit se s výsledky Baden Powellova pedagogického experimentu přímo v zemi jeho vzniku. A tak se vydal v létě téhož roku na studijní cestu po Anglii a severských evropských státech, odkud se vrátil nadšen a rozhodnut propagovat skauting i u nás.

 

Vlasta Koseová

 

Vlasta Koseová (za svobodna Štěpánková) vystudovala po maturitě na dívčím lyceu v Holešovicích vyšší sociální školu a navíc složila státnici z francouzštiny. Následně pokračovala ve studiu sociálních věd v USA. Po vzniku Československa si ji vybrala předsedkyně Československého červeného kříže Alice Masaryková jako tajemnici. Do zaměstnání nastoupila v době, kdy se samostatné povolání ženy nepovažovalo za samozřejmost a ženská emancipace byla teprve v zárodku. Vlasta tyto snahy vnímala velmi rozumně, přijala je za své a uplatňovala je i ve vznikajícím dívčím skautingu. V roce 1923 se vdala za skauta Jaroslava Koseho. Strávila s ním šest let v Ženevě, kde získala místo v Mezinárodním ústavu práce. Jejich dcera Eva se v roce 1924 narodila neslyšící, což vedlo Vlastu k práci ve Spolku pro neslyšící. Po návratu ze Švýcarska pokračovala v práci v Červeném kříži. Během druhé světové války byl popraven Vlastin manžel a ona se v následujících letech intenzivně věnovala práci pro druhé.

Vlastu Koseovou dovedl ke skautingu zřejmě její tehdejší přítel Vašek Jelen, vůdce 2. pražského oddílu, který ji podporoval ve snaze o založení dívčího skautingu. Vedla první dívčí tábor v roce 1915 a po něm 1. oddíl skautek, po první světové válce se stala pražskou zpravodajkou. Po návratu ze zahraničí v roce 1930 se ihned zapojila do skautské činnosti a věnovala se jí i po válce. Během třicátých a poválečných let zastávala několik významných vedoucích postů u nás i v rámci zahraničního skautingu. Stala se členkou náčelnictva a později náčelní a místostarostkou, k tomu přednášela na dívčích lesních školách. V mezinárodní organizaci WAGGGS byla členkou a místopředsedkyní světového výboru a předsedkyní evropského výboru. Vlasta byla nejvýznamnější osobou českého dívčího skautingu a po zásluze obdržela prestižní skautská vyznamenání i od skautů ze zahraničí. V roce 1969 přijala z rukou prezidenta republiky Ludvíka Svobody Řád práce za svou mnohaletou činnost v oblasti výchovy mládeže. Její život byl ve znamení usilovné práce a neustálého boje o lepší budoucnost skautingu. Její klidná, přívětivá povaha a jazykové znalosti jí k tomu otevíraly cestu. Pochována je v rodinné hrobce na vyšehradském hřbitově. Na jejím smutečním oznámení byla vytištěna tato věta: „Po celý svůj život zkrášlovala mládí českým a slovenským dětem a sloužila věrně národu a státu.“